Stepokur krásný

Stepokur krásný (Pterocles alchata) je stepní pták z čeledi stepokurovitých (Pteroclidae), velký asi jako holub, zavalitý a ochranně zbarvený, který žije na nezavlažovaných polích a otevřených rovinách Pyrenejského poloostrova. Ve Španělsku má tentýž druh dva názvy: příloha královského dekretu 139/2011, která upravuje jeho ochranu, jej nazývá „ganga común“ a SEO/BirdLife „ganga ibérica“. Dospělé ptáky prozrazuje bílé břicho a ocas protažený do špičky; jeho lov je zakázán v celém Španělsku.

Ilustrace vytvořené pomocí AI pro vzdělávací účely.

Poznávání

Měří 31 až 39 cm a v rozpětí křídel 54 až 65 cm, uvádí profil španělského Národního muzea přírodních věd. Má krátké nohy, zavalité tělo, malý zobák a dlouhá, špičatá křídla. Břicho, včetně peří na přední straně běháků, je bílé a zemitě zbarvený hřbet ptáka na zemi maskuje. Ocas je dlouhý a ostře zakončený díky dvěma středním perům, která u samců měří v průměru 157 mm.

Úhory a nezavlažovaná pole sdílí s dropem malým, který je výrazně větší, má dlouhé nohy a nemá prodloužená ocasní pera.

Samec a samice

Samec má oranžovou tvář s černým očním proužkem a černým hrdlem, zelenavě oranžový krk a týl a rezavě kaštanovou hruď lemovanou dvěma černými pásky, z nichž spodní odděluje bílé břicho. Na hřbetě nosí zlatavé skvrny, které v zimě mizí, uvádí průvodce ptáky SEO/BirdLife. Mimo hnízdní období mu podle španělského Národního muzea přírodních věd hrdlo zbělá.

Samice je podobná, ale méně nápadná: má bílé hrdlo, tři černé pásky na krku a hrudi a výrazněji vlnkovaný hřbet s modravými plochami ve skvrnách. Podle téhož muzea se mladí ptáci podobají samicím, mají tlumenější barvy a ještě nemají prodloužený ocas.

Samec je o něco větší: ve vzorku z oblasti Campo de Calatrava (provincie Ciudad Real) vážili samci v průměru 347,9 g a samice 318,7 g, podle španělského Národního muzea přírodních věd.

Za letu

Létá rychle a přímo, s hlubokým a pravidelným máváním křídel. Zespodu jsou vidět špičatá křídla, bílá a černá, bílé břicho a ocas protažený do špičky. Na zemi bývá zticha, ale za letu vydává silný a zvučný hlas, slyšitelný na velkou vzdálenost, uvádí španělské Národní muzeum přírodních věd. Průvodce ptáky SEO/BirdLife jej popisuje jako drsné skřehotání „kataa…, kata…“ a „gaaa…, gaaa…“, které může připomínat hlas kavky obecné.

Stepokur krásný a stepokur písečný

Stepokur písečný (Pterocles orientalis) je o něco větší, má černé břicho a krátký ocas; stepokur krásný má bílé břicho a ocas protažený do špičky. Mladí stepokuři krásní ještě nemají prodloužený ocas, a proto je nejspolehlivějším znakem barva břicha. Profil stepokura písečného srovnává i hlavu samců, hlas a prostředí obou druhů.

Rozšíření a prostředí

Obývá suchý pás, který se táhne od Pyrenejského poloostrova a jižní Francie přes Maghreb a Blízký a Střední východ až do Kazachstánu, a má dva poddruhy. Nominátní poddruh Pterocles alchata alchata žije jen na poloostrově a v malé oblasti na jihovýchodě Francie, kde hnízdí 98 až 215 párů; v Portugalsku se vyskytuje velmi vzácně, v počtu 7 až 12 párů, podle monografie ze sčítání v roce 2019, kterou vydala SEO/BirdLife. Na Kanárských ostrovech se podle SEO/BirdLife objevuje jen výjimečně.

Ve Španělsku hnízdí ve 23 provinciích seskupených do pěti jader: severní Meseta, údolí Ebra, Extremadura, jižní Meseta a mokřady (marismas) Guadalquiviru, uvádí průvodce ptáky SEO/BirdLife.

Celý rok žije v polosuchých oblastech, stepích a na extenzivně obdělávaných nezavlažovaných polích. Dává přednost rovinám s mozaikou nezavlažovaných polí, úhorů, suchých pastvin a neobdělávaných ploch a vyhýbá se osetým polím, vyššímu křovinatému porostu i roztroušeným stromům. Hnízdí od úrovně moře až do 1 000 m v severní Mesetě a v blízkosti hnízdišť potřebuje přístupná a otevřená napajedla.

Potrava

Je téměř výhradně semenožravý: živí se hlavně drobnými semeny bylin, nejraději bobovitých, z nichž občas spásá i listy. V létě sbírá více pěstovaného zrní, v zimě více semen planých rostlin, uvádí průvodce ptáky SEO/BirdLife.

Taková suchá potrava jej nutí pravidelně pít. Za horka přilétá k napajedlům nejméně dvakrát denně: dvě až tři hodiny po svítání a jednu až dvě hodiny před západem slunce.

Rozmnožování

Hnízdí od dubna do srpna, někdy až do října. Snáší tři maskovaná vejce, nejčastěji v červnu, do malého důlku v zemi. Predátoři zničí 60 % vajec, a proto jsou běžné náhradní snůšky, uvádí SEO/BirdLife.

Inkubace trvá asi tři týdny: samice sedí na vejcích ve dne, samec v noci a v prvních ranních a posledních večerních hodinách, podle přehledu rozmnožování španělského Národního muzea přírodních věd. Mláďata opouštějí hnízdo brzy po vylíhnutí a už po dvou dnech se krmí sama, rodiče o ně však pečují několik měsíců; první lety podnikají kolem čtvrtého týdne. Podle SEO/BirdLife dobře létají až ve dvou měsících; druh je dlouhověký, dožívá se nejméně deseti let a má nízkou míru rozmnožování.

Chování

Je velmi společenský: mimo hnízdní období tvoří hejna o stovkách ptáků, často společně s dropy malými, a noc tráví na společných nocovištích. Za soumraku hejna krouží a postupně sbírají všechny stepokury z okolí, než zamíří k nocovišti.

Pije hlavně ráno, na otevřených napajedlech, odkud může včas uniknout před predátory. Tam předvádí nejpozoruhodnější rys své biologie: samec si otře břicho o zem, vejde do vody, namočí si břišní peří, jehož praporky jsou uzpůsobeny k zadržování vody, a odletí k mláďatům, která vodu z jeho peří sají. Tuto péči obstarávají výhradně samci, podle přehledu chování španělského Národního muzea přírodních věd. Pozorování z odstupu a volná napajedla tyto návštěvy neruší.

Kolik stepokurů krásných zbývá?

Poslední celostátní sčítání z roku 2019 odhadlo ve Španělsku 7 656 stepokurů krásných, s intervalem 4 417 až 12 294 ptáků, oproti 9 477 v roce 2005: o 19 % méně, i když autoři upozorňují, že oba odhady nejsou zcela srovnatelné. Kilometrový index abundance, který udává počet ptáků zjištěných na kilometr trasy, klesl ve stejném období o 27 %, podle monografie SEO/BirdLife, jejímž prvním autorem je Mougeot (2021).

Podle jader žilo v jižní Mesetě 4 745 ptáků, tedy 62 % celku; v údolí Ebra 1 234, o 63 % méně než v roce 2005; v Extremaduře 955; v údolí Guadalquiviru 464 a v severní Mesetě 257. Podle odhadů BirdLife International, které monografie uvádí, žije ve Španělsku 92 % evropské populace druhu.

Právní postavení ve Španělsku

Právní zdroje ověřeny 18. října 2026.

Stepokura krásného nelze lovit nikde ve Španělsku. Pterocles alchata je ve Španělském katalogu ohrožených druhů veden jako «zranitelný» od původního znění královského dekretu 139/2011, zveřejněného ve Věstníku BOE č. 46 dne 23. února 2011, a tuto kategorii si zachovává i v konsolidované příloze, naposledy aktualizované 12. května 2025. Zařazení do katalogu jej zahrnuje i do Seznamu volně žijících druhů ve zvláštním režimu ochrany.

Článek 65.1 zákona 42/2007 stanoví, že lovit lze pouze druhy, které určí autonomní společenství, a toto určení se „v žádném případě nesmí dotknout druhů zařazených do Seznamu“. Žádné společenství jej proto nemůže prohlásit za lovný: nejde o dočasnou dobu hájení.

Jeho postavení doplňují další hodnocení a předpisy:

• Červená kniha ptáků Španělska (2021): «zranitelný», podle SEO/BirdLife. Jde o vědecké hodnocení bez přímých právních účinků.
• Směrnice o ptácích: druh je uveden v příloze I směrnice 2009/147/ES, která členským státům ukládá zvláštní opatření na ochranu jeho prostředí.

Hlavní hrozbou je ztráta prostředí v důsledku intenzifikace zemědělství, úbytku mezí a úhorů, zalesňování zemědělské půdy a rozšiřování olivových hájů a závlah; přidává se zástavba, infrastruktura (silnice, elektrická vedení, fotovoltaické elektrárny a větrné parky), nadměrné používání pesticidů, nelegální lov a vysoké zatížení pastvou, uvádí SEO/BirdLife. Strategie ochrany ohrožených ptáků vázaných na zemědělsko-stepní prostředí ve Španělsku, schválená v roce 2022, řadí stepokura krásného mezi svých sedm druhů.

Stepokur krásný ve zkoušce myslivce v Kastilii a Leónu

Příručka ke zkoušce myslivce Junty de Castilla y León popisuje stepokura krásného v oddílu 3.3.4 spolu se stepokurem písečným, v kapitole o chráněných druzích. Uvádí, že je to „stepní pták pestrých barev, s krátkým ocasem, špičatými křídly a protáhlého vzhledu“, menší než stepokur písečný, protože „dosahuje jen asi 250 g hmotnosti“, s bílým břichem v letu a oranžovou hrudí s černým obojkem (příručka, PDF s. 82). V Kastilii a Leónu jej označuje za vzácný a umisťuje jej do obilných rovin provincií Salamanca a Ávila a na náhorní plošinu Torozos ve Valladolidu.

Správná odpověď na otázku 29 z dotazníku tématu 3 přebírá část tohoto popisu: stepní pták zemitých, velmi pestrých barev, o hmotnosti asi 250 g, vedený jako zranitelný. Tuto odpověď je při zkoušce třeba označit. Mimo zkoušku je užitečné doplnit ji dvěma údaji: španělské Národní muzeum přírodních věd uvádí průměrnou hmotnost 318,7 g u samic a 347,9 g u samců a dospělí ptáci mají dlouhá střední ocasní pera; mladí ptáci mají naopak ocas krátký.

Fotografický list příručky (PDF s. 249) ukazuje samce a samici stepokura krásného vedle samce a samice stepokura písečného. Kdo ve stejných polích loví orebici rudou nebo křepelku polní, musí poznat bílé břicho a ocas protažený do špičky a v případě pochybností nestřílet.

Časté otázky o stepokuru krásném