Zajíc iberský

Zajíc iberský (Lepus granatensis) je nejmenší ze tří druhů zajíců žijících ve Španělsku a endemit Pyrenejského poloostrova. Patří ke klasické drobné zvěři, jeho úlovky však v posledním desetiletí výrazně klesly a od roku 2018 ho postihuje myxomatóza. Poznat ho a odlišit od zajíce polního, zajíce janovcového a králíka divokého je součástí španělské myslivecké zkoušky.

Ilustrace vytvořené pomocí AI pro vzdělávací účely.

Stručně:

• Určení: dlouhé uši s černými špičkami, silně vyvinuté zadní nohy, bílé břicho sahající vysoko do boků, s bílou skvrnou na nohách a hmotnost v průměru asi 2,3 kg.
• Výskyt: velká část Pyrenejského poloostrova kromě pásu na severu; dává přednost obilným polím, olivovým hájům a řídkým křovinám.
• Nemoci: od července 2018 ho postihuje myxomatóza a při manipulaci s ním se na člověka může přenést tularemie.
• Lov: je na státním seznamu lovných druhů, o tom, zda, kdy a s jakými limity se loví, však rozhoduje každé autonomní společenství.

Určování

Atlas a červená kniha suchozemských savců Španělska (2007), text Carra a Soriguera, ho popisuje jako nejmenšího ze španělských zajíců: délka hlavy a těla 44,4-47,0 cm, uši 9,6-10,1 cm a hmotnost 2,06-2,54 kg, s uváděnými maximy 2,95 kg u samců a 3,30 kg u samic. Hřbet je žlutohnědý, břicho bílé a na končetinách vyniká bílá skvrna.

Enciclopedia Virtual de los Vertebrados Españoles, Purroy (2017), doplňuje znaky, které ho odlišují od ostatních zajíců: zřetelná bílá skvrna v horní části končetin, žádný pruh na tváři, bílá barva břicha sahající až před přední nohy, ostrý kontrast mezi hřbetem a břichem a černá část ocasu zakončená špičkou. Uvádí 1,32-2,52 kg u samců a 1,58-3,28 kg u samic. Stopy se objevují ve skupinách po čtyřech s výraznými drápy a trus je kulovitý.

Příručka pro mysliveckou zkoušku v Kastilii a Leónu, verze 2024 (PDF, list 52, tištěná strana 46), oddíl 2.3.2, shrnuje průměrnou hmotnost na 2,3 kg oproti 3 kg zajíce janovcového a 3,7 kg zajíce polního a popisuje černobílý ocas a zřetelný bílý pruh na všech tlapkách. Uvádí také místní názvy: „rabona“ pro tento druh, „matacán“ pro starého zajíce s dlouhýma nohama a „lebrato“ pro mládě. Zda jde o mladého, nebo dospělého jedince, se zjišťuje pohmatem přední nohy nad zápěstím, stejně jako u králíka. Určovací tabule je na listu 229 (tištěná strana 223).

Zajíc iberský, zajíc polní, zajíc janovcový a králík divoký: jak je rozlišit

Tři zajíci jsou samostatné druhy a ve velké části Španělska žijí společně s králíkem. Tabulka shrnuje znaky z příručky, Atlasu, Enciclopedia Virtual a stránky o králíku divokém; zajíc polní, zajíc janovcový a králík divoký mají vlastní stránku.

Příručka upozorňuje, že mezi zajíci existují přirození kříženci a že ve Španělsku byl prokázán kříženec zajíce iberského a polního. U zajíce bez bílé skvrny na nohách na severu provincií Burgos, Palencia či León mysli na zajíce polního nebo janovcového dříve, než ho prohlásíš za iberského. Otázka 14 zkoušky (list 69) se ptá právě na druh, který rodí slepá a holá mláďata: králík.

Rozšíření a prostředí

Je endemitem Pyrenejského poloostrova. Podle Atlasu obývá velkou část poloostrova s výjimkou pásu, který vede od severu provincie León a západu Asturie přes velkou část Baskicka (kromě úzkého pruhu na jihu Álavy) až k ústí Ebra. Záznamy severně od Ebra mohou být důsledkem přirozeného šíření, mysliveckého vysazování nebo chybného určení. Enciclopedia Virtual upřesňuje, že chybí v Kantaberském pohoří, kde žije zajíc janovcový, a že je vzácný severně od Ebra: nevyskytuje se na severu Navarry, na severu Aragonie a ve většině Katalánska, které obývá zajíc polní; v Álavě žije pouze v oblasti Rioja Alavesa.

Atlas rozlišuje tři poddruhy: L. g. gallaecicus z Galicie a západní Asturie, tmavší a s delšími zadními nohami; L. g. solisi z Mallorky, s kratšími zadními nohami a charakteristickým chrupem, a nominátní L. g. granatensis ve zbytku areálu. Na Mallorce ho Enciclopedia Virtual považuje za vysazeného, stejně jako ve francouzských Východních Pyrenejích, a hodnocení IUCN z roku 2025 ho na Baleárech vede jako „vyhynulého s nejistým původem“, přestože Consell de Mallorca jeho lov nadále upravuje. Bez sčítání, které by to doložilo, ho nelze na ostrově označovat za hojného.

Dává přednost otevřené krajině: zemědělským oblastem a řídkým křovinám. Na severu obývá podhorské křoviny a horské pastviny, na jihu obilné pláně a olivové háje. Podle Atlasu žije od hladiny moře do 1 750 m v masivu Peña Trevinca; encyklopedie ho uvádí nad 1 800 m v janovcových porostech pohoří Sistema Central. Hustoty se pohybují od 80 zajíců/km² v andaluských olivových hájích po 22 v intenzivních obilných kulturách provincie León; v Doñaně, kde je hojnější v ekotonu zvaném Vera než v mokřadech (marisma) či v křovinách, činil celkový průměr v roce 1995 24,18 zajíce/km². Příručka Kastilie a Leónu ho popisuje jako typického obyvatele obilných nížin, přítomného téměř v celém regionu kromě částí Kantaberského pohoří a hor v provincii Burgos, s nejvyššími hustotami v oblastech Tierra de Campos a Tierra de Campiñas.

Potrava

Pase se v noci a podle Atlasu tvoří trávy více než 70 % potravy bez ohledu na oblast a nadmořskou výšku; žere také listy, stonky, květenství, plody a semena a v létě podle Enciclopedia Virtual roste podíl keřů a květenství. Příležitostně okusuje dřeviny kvůli plodům, stonkům nebo kůře. Kde je ho hodně, může se pást poblíž králíků nebo dobytka.

Rozmnožování

Rozmnožovací cyklus závisí na klimatických podmínkách a dostupné trávě. Podle Atlasu probíhá rozmnožování po celý rok s maximem mezi únorem a červnem; příručka Kastilie a Leónu klade minimum březích samic na začátek zimy a maximum na březen až červen. Jako ostatní zajícovci dokáže resorbovat embrya.

Březost trvá podle Atlasu 42 až 44 dní; příručka uvádí šest týdnů (41 dní) a vysvětluje superfetaci, díky níž může samice nosit plody dvou překrývajících se březostí, takže mezi dvěma porody může uplynout jen 34 dní. Ve vrhu je jedno až pět zajíčat (Atlas), v průměru dvě (Enciclopedia Virtual); příručka uvádí 3-4 vrhy ročně po 1-2 mláďatech, méně než u zajíce janovcového. Roční produktivita se pohybuje mezi 4,7 a 16,2 zajíčete na samici. Zajíčata se rodí plně vyvinutá, osrstěná a s otevřenýma očima a brzy běhají; podle příručky jsou ve věku jednoho měsíce samostatná a pohlavně dospívají ve 4-6 měsících. Atlas uvádí, že se jim nedostává rodičovské péče a že v nepříznivých obdobích v Doñaně dosahuje úmrtnost dospělců 70 až 80 %, i když některý označený jedinec přežil více než pět let.

Chování

Je samotářský a aktivní v noci. Den tráví zalehlý v prohlubni, kterou si sám vyhrabe, tzv. „cama“, a za soumraku vychází za potravou; denně se přesouvá mezi místem pastvy a místem odpočinku. Jeho obranou je zůstat nepovšimnut: zbarvením splývá s vegetací a zůstává nehybný, dokud není objeven, pak prchá velkou rychlostí klikatým během. Při vyrušení pelech opouští.

Podle Enciclopedia Virtual měří domovský okrsek 11,2 až 300 ha, u samců je větší a překrývá se v rámci pohlaví i mezi pohlavími. Nehájí teritorium, mezi samci však dochází k soubojům o říjné samice a při nočních shromážděních obsazují dominantní jedinci nejlepší místa. K jeho predátorům patří rys pardálový, liška, orel iberský, orel skalní, výr velký, vlk a kuna skalní.

Nemoci

• Myxomatóza. Podle zprávy španělského ministerstva zemědělství, rybolovu a výživy z června 2022 nebyla do léta 2018 u zajíce iberského nikdy zjištěna. V polovině července 2018 se v honitbách v provincii Córdoba objevili umírající, slepí a dezorientovaní zajíci a o několik týdnů později i v provinciích Jaén a Cuenca; v první sezoně byly případy potvrzeny ve 25 provinciích devíti autonomních společenství. V sezoně 2019-2020 bylo potvrzeno 227 případů ve 31 provinciích 11 společenství, v sezoně 2020-2021 87 případů v 18 provinciích a v sezoně 2021-2022 23 případů v devíti provinciích Andalusie, Kastilie-La Manchy a Kastilie a Leónu. Virus má genomovou inzerci, která ho odlišuje od klasického viru králíků. Nejde o zoonózu: na lidi se nepřenáší. Kdo najde uhynulé zajíce nebo zajíce s příznaky, má to oznámit úředním veterinárním nebo mysliveckým službám svého společenství; přesuny zajíců z postižených oblastí přestaly být povolovány. Novější oficiální zpráva než z roku 2022 nebyla nalezena.
• Tularemie. Je to bakteriální onemocnění, které zajíc může přenést na lidi a které podle Atlasu způsobilo zdravotní problémy na severu Španělska. Leták vlády Kastilie a Leónu pro myslivce shrnuje tři hygienická pravidla: nedotýkat se uhynulých nebo nemocných zvířat, při stahování a manipulaci se zajíci používat gumové rukavice a maso dokonale tepelně upravit. Nemoc je účinně léčitelná.

IUCN uvádí mezi hrozbami lov, virová onemocnění, zemědělské odpadní látky a sucha; Atlas přidává sjednocování zemědělských kultur, nadměrné používání přípravků na ochranu rostlin, pytláctví, střety s vozidly a nárůst oportunistických predátorů.

Kolik se jich uloví

Atlas z roku 2007 uváděl, že se ve Španělsku ročně uloví „více než milion jedinců“. Ten údaj popisuje jinou dobu. Roční statistika lovu ministerstva MITECO zaznamenává pro všechny zajíce (Lepus spp.) 941 783 úlovků v roce 2005, 783 235 v roce 2015 (Statistická ročenka MAPA 2017, tabulka 12.5.3), 531 191 v roce 2018, 391 391 v roce 2019 a 228 188 v roce 2023 (Lesnická statistická ročenka 2023, statistika lovu; přehled 2005-2023 v tabulkovém souboru). V roce 2023 tvořil zajíc 4,8 % ulovených savců drobné zvěře. Pokles od roku 2018 se časově kryje s myxomatózou, statistika však příčiny nepřipisuje a vychází z hlášení honiteb a regionálních plánů.

Právní postavení ve Španělsku

K 16. říjnu 2026 se zajíc iberský smí ve Španělsku lovit tam, kde to povolí příslušné autonomní společenství. Tyto údaje popisují španělské právo, nikoli české právo. Zajíc je uveden jako „Liebre (Lepus spp.)“ v příloze I Real Decreto 1095/1989, který vyhlašuje lovné druhy; jeho článek 1.3 umožňuje každému společenství tento seznam zúžit. Článek 65 Ley 42/2007 stanoví, že se loví pouze druhy určené autonomními společenstvími, která pro každý druh stanoví pozemky a lovecké termíny. Žádný druh rodu Lepus nefiguruje ve španělském seznamu zvláště chráněných druhů ani v katalogu ohrožených druhů podle Real Decreto 139/2011 v konsolidovaném znění s poslední aktualizací zveřejněnou 12/05/2025. IUCN ho hodnotí jako málo dotčený druh (LC) se stabilním trendem, v hodnocení z 25. března 2023 zveřejněném v roce 2025. Toto celosvětové hodnocení ani státní seznam lovných druhů nenahrazují předpis každého společenství.

V Kastilii a Leónu:

• Všechny tři druhy zajíců, iberský, polní i janovcový, jsou drobnou zvěří (Ley 4/2021, zákon o myslivosti Kastilie a Leónu, příloha I).
• Obecně se zajíc s chrty loví od 12. října do čtvrté lednové neděle a ostatními způsoby lovu drobné zvěře od čtvrté říjnové neděle do čtvrté lednové neděle, a to ve čtvrtek, v sobotu, v neděli a o svátcích (příloha II). Příloha III definuje lov zajíce s chrty jako způsob, při němž jeden nebo více lovců pěšky či na koni vyhledávají zajíce, aby je chrti chytili.
• Při lovu s chrty lze použít jen psy tohoto plemene, nejvýše dva, kteří jsou až do začátku každého běhu na vodítku; střelné zbraně a společný postup dvou nebo více skupin jsou zakázány a na zajíce štvaného chrty se nesmí střílet ani ho následně vyhánět z úkrytu, aby byl zastřelen nebo znovu štván (článek 51.1). Zajíc, kterého chrt chytí na cizím pozemku, patří lovci, pokud běh začal na jeho pozemku a šlo o zajíce, který vyskočil na jeho pozemku (článek 9.4).
• Orden AGR/743/2026 z 29. července o ochranných opatřeních pro lovné druhy nestanoví nejvyšší počet zajíců ani nemění jejich termíny.
• Příručka uvádí jako lovecké prostředky zbraně, psy a sokolnické dravce a jako způsoby lov pochůzkou („al salto“), lov se psy („a rabo“), lov v rojnici („en mano“) a lov s chrty, „nejklasičtější metodu“. U zajíce janovcového lov s chrty nepovažuje za vhodný. Ve zkoušce se otázky 18 a 26 (listy 70 a 71) a otázka 30 (list 72) týkají tří druhů zajíců regionu, jejich zařazení mezi drobnou zvěř a zajíce iberského jako nejhojnějšího a nejmenšího.

Ve zbytku Španělska stanoví každé společenství své termíny a podmínky pro každou sezonu; na Baleárech tak činí jednotlivé ostrovní rady. Tabulka shrnuje sezonu 2026-2027 v deseti územích, ověřeno 16. října 2026 v uvedených zdrojích:

Termíny v tabulce nenahrazují platnou vyhlášku či usnesení každého území ani plán jednotlivé honitby, které mohou stanovit jiné termíny, dny nebo limity. Před vycházkou ověř předpis společenství nebo ostrovní rady a oprávnění k lovu na daném pozemku. Zajíc janovcový a zajíc polní jsou na stejném státním seznamu, každé společenství s nimi však může nakládat odlišně.

Časté otázky o zajíci iberském