Koroptev polní

Koroptev polní (Perdix perdix) je středně velká šedá koroptev s oranžovým obličejem a boky s kaštanovým pruhováním. Ve zbytku Evropy je to pták nížin, ve Španělsku však žije jen ve vysokých horách severní třetiny Pyrenejského poloostrova, ve třech hlavních, navzájem oddělených oblastech: v Pyrenejích, v Kantaberském pohoří a v Iberském pohoří, podle průvodce ptáky SEO/BirdLife. Žije tam poddruh hispaniensis, který se vyskytuje jen v těchto horách, a jeho populace z Iberského pohoří je od roku 2020 zařazena mezi druhy ohrožené vyhynutím. V sezóně 2026–2027 ji povoluje lovit jen Katalánsko, a to za velmi přísných podmínek. Tato karta vysvětluje, jak rozlišit samce, samici a orebici rudou, kde koroptev polní žije, kolik jich zbývá a co o ní říkají předpisy jednotlivých autonomních společenství.

Ilustrace vytvořené pomocí AI pro vzdělávací účely.

Identifikace

Měří 29 až 31 centimetrů a v rozpětí křídel 45 až 48 centimetrů podle průvodce ptáky SEO/BirdLife. Databáze BirdFacts organizace British Trust for Ornithology uvádí hmotnost 390 gramů a Virtuální encyklopedie španělských obratlovců Národního přírodovědného muzea v Madridu 310 až 455 gramů. Je to zavalitý pták, který žije na zemi a hodně chodí; létá výbušně a lehce a střídá rychlé mávání křídel s krátkým plachtěním nízko nad zemí, podle SEO/BirdLife.

Poznávací znaky jsou tyto:

• Zbarvení. Převládá šedá: krk a spodina jsou šedé, hřbet je jemně vlnkovaný a čárkovaný hnědě, bíle a černě a boky mají kaštanové pruhy, podle SEO/BirdLife a Virtuální encyklopedie španělských obratlovců.
• Obličej. Čelo a hrdlo jsou bledě cihlové podle Virtuální encyklopedie a obličej je oranžový podle SEO/BirdLife.
• Podkova. Na spodní části hrudi má skvrnu ve tvaru podkovy, kaštanovou podle Virtuální encyklopedie a okrovou podle SEO/BirdLife, mnohem výraznější u samce.
• Ocas. Krajní ocasní pera jsou rezavá a jsou vidět za letu.
• Zobák a nohy. Nohy jsou šedé podle Virtuální encyklopedie a zobák dospělých ptáků je šedý s rohovým nádechem podle organizace Game and Wildlife Conservation Trust. Na zobáku ani na nohou nemá nic červeného.
• Hlas. Obě pohlaví vydávají drsné, úsečné volání (španělsky „charreo“), které několikrát opakují v pravidelných intervalech, podle SEO/BirdLife.

Katalánsky se jmenuje perdiu xerra, galicijsky perdiz charrela a baskicky eper grisa, podle SEO/BirdLife a Virtuální encyklopedie španělských obratlovců. Říká se jí také serreña, jak dokládá název studie o její situaci v provincii Soria citované ve stanovisku Vědeckého výboru španělského ministerstva pro ekologickou transformaci.

Samec a samice

Na první pohled jsou si obě pohlaví tak podobná, že je průvodce SEO/BirdLife považuje za stejná. Rozdíly existují, jsou však jemné a nejlépe se poznají, když je pták v ruce, podle návodu k určování pohlaví a věku koroptví organizace Game and Wildlife Conservation Trust (GWCT), britské organizace, která zkoumá lovnou zvěř:

• Ramenní pera. Jsou nejspolehlivějším znakem. U samice mají lopatková pera a malé a střední krovky křídla světlé příčné proužky vybíhající ze středního proužku, kresbu zvanou „lotrinský kříž“; u samce mají jen jeden světlý podélný proužek, bez příčných proužků.
• Podkova. Všichni samci mají na světlém břiše výraznou kaštanovou nebo černou skvrnu. Samice mají obvykle jen několik černých teček a asi 15 % z nich nemá žádnou; některé, hlavně starší samice, však mají podkovu malou nebo dokonce velkou, takže podkova sama o sobě nestačí.
• Obličej. Samec má obličej a hrdlo okrově oranžové, bez bílého nadočního proužku, a kolem oka a za okem holou červenou kůži, nejnápadnější na konci zimy a na jaře. Samice má obličej hnědooranžový a obvykle bílý nadoční proužek.

Ve španělských horách je dobré kombinovat více znaků. Virtuální encyklopedie španělských obratlovců uvádí, že samci z Pyrenejí mají často znaky typické pro samice z nížinných populací: neúplnou podkovu, světlé skvrny na hřbetě a kresbu lotrinského kříže na středních krovkách křídla. Uvádí také, že v každé oblasti jsou samice vždy tmavší než samci.

U mladých ptáků nelze určit pohlaví, dokud mají mladistvé opeření, podle GWCT. Jsou šedohnědí, s bělavými čárkami na hrudi a tmavě hnědou hlavou, podle Virtuální encyklopedie, a ještě nemají kaštanové zbarvení na obličeji ani skvrnu na břiše, které získají před následujícím jarem, podle vlády La Rioja. SEO/BirdLife je popisuje jako světle hnědě skvrnité a velmi podobné křepelce polní a příručka ke zkoušce lovce aragonské vlády (PDF, str. 35) v kartě křepelky upozorňuje, že ji lze zaměnit s mladými koroptvemi polními.

Jak ji odlišit od orebice rudé

SEO/BirdLife uvádí jako vzhledově podobné druhy orebici rudou, orebici berberskou a bažanta a jako druhy s podobným hlasem orebici rudou a orebici berberskou. Nejvíce prostoru s ní sdílí orebice rudá (Alectoris rufa): měří 32 až 34 centimetrů a má červený zobák, oční kroužek a nohy, bílé hrdlo, černě skvrnitou hruď a oranžové břicho, podle průvodce ptáky SEO/BirdLife. Koroptev polní nemá bílé hrdlo ani černě skvrnitou hruď a její zobák a nohy jsou šedé; příručka ke zkoušce lovce aragonské vlády (PDF, str. 37) ji popisuje jako menší, zavalitější a s nápadnou tmavou skvrnou na hrudi. V terénu, když vzlétnou, je může být obtížné rozlišit, podle vlády La Rioja. Obvykle navíc žijí v jiné nadmořské výšce: orebice rudá je nad 1 500 až 1 800 metry vzácná nebo chybí, podle SEO/BirdLife, kdežto koroptev polní žije obvykle nad 1 600 metry. Přesto se mohou potkat: vláda La Rioja uvádí, že orebice rudá může obývat i velmi vysoko položená místa, kde se vyskytuje společně s koroptví polní, a podle aragonské příručky mohou v horách nad 1 000 metry sdílet stejné prostředí.

V Pyrenejích žije ještě další hrabavý pták vysokých hor, bělokur horský (Lagopus muta), který se na jaře obvykle zdržuje nad 2 200 metry. Pozná se podle bílých křídel, nápadných za letu, a podle opeřených nohou, které jsou také bílé; v zimě zbělá celý kromě černého ocasu a u samce černého proužku mezi zobákem a okem, podle průvodce ptáky SEO/BirdLife. Ve Španělském katalogu ohrožených druhů je zařazen mezi zranitelné druhy, takže se také nesmí lovit.

Údaje v tabulce pocházejí z průvodců ptáky SEO/BirdLife pro oba druhy, z Virtuální encyklopedie španělských obratlovců, od GWCT, z databáze BirdFacts a z předpisů citovaných v části o právním postavení.

Rozšíření a prostředí

Ve světě se koroptev polní vyskytuje v palearktické oblasti, od severu Pyrenejského poloostrova po střední Sibiř a severozápadní Čínu, a s úspěchem byla vysazena v některých oblastech Severní Ameriky, podle průvodce ptáky SEO/BirdLife. Rozlišuje se osm poddruhů; jeden z nich, hispaniensis, žije jen v Kantaberském pohoří, v Iberském pohoří a v Pyrenejích, podle Virtuální encyklopedie španělských obratlovců.

Ve Španělsku obývá tři jasně oddělené oblasti, podle III. atlasu hnízdících ptáků Španělska od SEO/BirdLife:

• Kantaberské pohoří, víceméně souvisle od pohoří Sierra de Híjar v Kantábrii po Sierra del Caurel, s již oddělenými populacemi v pohořích Sanabria-Segundera a La Cabrera, v masivu Teleno a v pohoří Montes Aquilianos.
• Severní část Iberského pohoří, na vrcholech pohoří Sierra de la Demanda, Picos de Urbión, Sierra de Castejón a Sierra Cebollera.
• Španělská strana Pyrenejí, od horních částí údolí Salazar a Roncal v Navaře po pramen řeky Muga v Gironě, podél hlavního hřebene a v předhůřích Pyrenejí.

Virtuální encyklopedie španělských obratlovců ve své poslední revizi z roku 2016 uváděla také malou populaci v masivu Gorbea mezi provinciemi Álava a Bizkaia, udržovanou po několika pokusech o znovuvysazení, a uvádí, že na severu Portugalska druh vyhynul.

Je to pták vysokých hor: obývá křovinatá stanoviště, jako jsou vřesoviště, porosty hlodášů a kručinek, nad 1 100 metry, obvykle však nad 1 600 metry, a dává přednost mozaice hustých křovin s plochami pastvin a sutí, zvlášť tam, kde se pase dobytek, podle SEO/BirdLife. III. atlas upřesňuje, že z nižších hor zmizela a dnes se drží v nejvyšších polohách, obvykle nad 1 800 metry, v mozaice pastvin a sutí s dobrým pokryvem křovin, někdy s rozptýlenými jalovci nebo borovicemi. V La Rioja se dnes vyskytuje mezi 1 600 a 2 250 metry, podle vlády La Rioja. Vegetace se v jednotlivých oblastech liší: v Kantaberském pohoří porosty kručinek s kapradinami a vřesovcem, v Pyrenejích kručinky, medvědice, zimostráz a jalovce a v Iberském pohoří vřes obecný a kručinky, podle Virtuální encyklopedie španělských obratlovců. V Kantaberském pohoří a v Pyrenejích sdílí hory s tetřevem hlušcem, ale v jiném prostředí: tetřev je lesní pták a koroptev polní se zdržuje v křovinách nad horní hranicí lesa, podle vlády La Rioja.

V zimě vyhledává slunné a strmé svahy nebo skalní výchozy, které ji chrání před sněhem, a často sestupuje do nižších poloh, kde je pak k vidění na terasovitých políčkách, podle III. atlasu. Na ochranu si ve sněhu hrabe chodby hluboké až 50 centimetrů, podle Virtuální encyklopedie.

Potrava

Její potrava je převážně rostlinná: požírá listy, plody, výhonky a kořeny široké škály rostlin, podle průvodce ptáky SEO/BirdLife. Hmyz žere příležitostně, hlavně v prvních týdnech života kuřat. Virtuální encyklopedie španělských obratlovců uvádí také semena, suché plody, bobule a bezobratlé, v poměrech, které se mění podle ročního období a podle toho, co je k dispozici, a zdůrazňuje, že hmyz je pro přežití kuřat zásadní: ve studii z Pyrenejí žrala kuřata hlavně mravence a rostliny tvořily 23 % jejich potravy v týdnu života a 37 % ve věku dvou až šesti týdnů.

V zimě se v Kantaberském pohoří soustřeďuje v porostech vřesovců a kručinek kolem horských luk s prameny: voda nezamrzá a udržuje malé travnaté plochy, kde se koroptve shromažďují k pastvě, podle téže encyklopedie.

Rozmnožování

Je to monogamní druh. Páry se tvoří v únoru a březnu, podle počasí v daném roce, a snůška je koncem dubna a v květnu, podle průvodce ptáky SEO/BirdLife. Hnízdo staví samice: je to jamka v zemi vystlaná listím a větvičkami, obvykle v úkrytu keřové vegetace. Samice snáší 7 až 20 hnědých, vzácně bílých vajec a sama na nich sedí 23 až 25 dní.

Sezení začíná po snesení posledního vejce, takže se všechna kuřata líhnou najednou, podle Virtuální encyklopedie španělských obratlovců. Kuřata jsou nekrmivá: hned opouštějí hnízdo, potravu si z velké části hledají sama a starají se o ně oba rodiče. V 10 dnech se vznesou ze země, v 15 dnech létají, hmotnosti dospělých dosahují asi ve 100 dnech a v rodinné skupině zůstávají do první části zimy. V honební rezervaci Riaño v provincii León studie, která určila dobu líhnutí 20 mladých ptáků podle stavu jejich ručních letek, ji stanovila na období mezi 7. červencem a 8. srpnem, nejvíce ve druhém a třetím červencovém týdnu. Hnízdí jednou ročně, ale když první snůšku ztratí, může snést náhradní.

Poprvé hnízdí obvykle ve věku jednoho roku a obvyklá délka života ptáka, který se dožije rozmnožování, jsou tři roky, podle databáze BirdFacts, s údaji z kroužkování ve Velké Británii a Irsku.

Chování

Je stálá: netáhne, ale v zimě se přesouvá z nejvyšších poloh do den údolí, podle průvodce ptáky SEO/BirdLife. Mimo hnízdní období je velmi společenská a tvoří hejna z jedné nebo více rodin.

Na 45 minut před svítáním připadá 80 % jarního zpěvu a v Pyrenejích páry sledované pomocí vysílaček využívají v průměru asi 118 hektarů na jaře a 126 hektarů v létě, podle Virtuální encyklopedie španělských obratlovců. Tatáž encyklopedie uvádí mezi jejími predátory ve Španělsku orla skalního a kočku divokou.

Kolik jich zbývá?

Nedávné sčítání pro celé Španělsko neexistuje. III. atlas hnízdících ptáků Španělska pracuje s orientačními čísly 2 000 až 6 000 hnízdících párů a 5 000 až 10 000 ptáků v zimě, která pocházejí ze starších odhadů, a s hustotou 1 až 3 páry na 100 hektarů v nejlepších oblastech.

Španělsko každých šest let informuje Evropskou unii o stavu ptáků ze směrnice o ptácích. Podle nástroje Evropské agentury pro životní prostředí, který tyto zprávy zveřejňuje, nahlásilo za období 2013–2018 2 000 až 6 000 párů poddruhu hispaniensis, což je podle samotné zprávy Španělska číslo založené na údajích z let 1998–2002, s poklesem o 27,1 % mezi lety 2007 a 2018; za období 2019–2024 nejméně 4 455 párů se stabilním trendem mezi lety 2013 a 2024, na základě částečného odhadu.

Rozšíření se naopak změřit podařilo: mezi atlasem z let 1998–2002 a atlasem z let 2014–2018 se obývaná plocha v celém Španělsku zmenšila o 27 %, a mnohem více v kantaberských oblastech, v Iberském pohoří a ve středních Pyrenejích, podle III. atlasu. Druh zmizel z nižších hor a uchýlil se do nejvyšších.

Nejmenší je populace v Iberském pohoří. Stanovisko Vědeckého výboru k této populaci (konzultace CC 43/2019 z 1. srpna 2019), které navrhlo zařadit ji mezi druhy ohrožené vyhynutím, shromáždilo zčásti velmi staré údaje, podle nichž šlo asi o 105 až 164 párů na méně než 3 % areálu poddruhu na poloostrově, a dospělo k závěru, že jich je pravděpodobně méně než 100 až 150. V La Rioja klesla populace z 80 až 150 párů v roce 1999 na 41 až 82 párů v roce 2011, podle údajů vlády La Rioja, které stanovisko cituje, a sčítání z roku 2011 navíc odhadlo 246 až 492 ptáků na podzim, podle vlády La Rioja; v provincii Soria našla sčítání z let 2008 a 2009 asi 15 jistých rodinných skupin s 66 až 70 ptáky, podle stanoviska.

V Evropě žije 2,29 až 3,75 milionu koroptví polních s klesajícím trendem, podle Evropského červeného seznamu ptáků z roku 2021, který cituje SEO/BirdLife. Červená kniha ptáků Španělska z roku 2021 řadí iberský poddruh mezi zranitelné, což je vědecká kategorie bez právních účinků.

SEO/BirdLife uvádí jako hlavní hrozby ztrátu stanovišť kvůli změnám zemědělského a pastevního hospodaření v horách, zalesňování, erozi, požáry a výstavbu sídel a zařízení pro horskou turistiku, dále nelegální lov a změnu klimatu, která přispívá k vymírání v nižších polohách. Mezi opatření, která navrhuje, patří plány záchrany v autonomních společenstvích, kde žije, moratorium na zalesňování nad 1 500 až 1 800 metry, zachování zákazu jejího lovu a dohled proti pytláctví.

Právní postavení ve Španělsku

K 14. říjnu 2026 závisí ochrana koroptve polní na populaci a na autonomním společenství.

Na celostátní úrovni:

• Lovný druh ve státním seznamu. Perdix perdix je uvedena v seznamu lovných druhů v příloze I královského dekretu 1095/1989, a tento seznam může každé autonomní společenství zúžit.
• Populace z Iberského pohoří, ohrožená vyhynutím. Španělský katalog ohrožených druhů podle královského dekretu 139/2011 má pro tento druh jediný záznam, „Perdix perdix hispaniensis Reichenow, 1892. Perdiz pardilla“, týkající se populace „Sistema Ibérico“ (Iberské pohoří), v kategorii ohrožený vyhynutím. Přidala ho vyhláška TED/1126/2020, zveřejněná ve věstníku BOE č. 314 z 1. prosince 2020 a účinná od následujícího dne. Ostatní španělské populace nejsou v Seznamu volně žijících druhů ve zvláštním režimu ochrany ani v Katalogu.
• Důsledky pro tuto populaci. Nesmí být prohlášena za lovný druh (zákon 42/2007 o přírodním dědictví a biologické rozmanitosti, článek 65.1) a je zakázáno ji zabíjet, odchytávat, pronásledovat nebo rušit a ničit její hnízda (článek 57). Článek 334 trestního zákoníku trestá lov chráněných druhů a jeho odstavec 2 ukládá trest v horní polovině sazby, jde-li o druhy nebo poddruhy zařazené mezi ohrožené vyhynutím.
• Prostředí. Poddruh hispaniensis je pod číslem 85 v příloze IV zákona 42/2007, kde jsou druhy, jejichž prostředí vyžaduje zvláštní ochranná opatření.
• Evropské právo. Směrnice 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků uvádí Perdix perdix hispaniensis v příloze I, mezi druhy se zvláštními ochrannými opatřeními, a Perdix perdix v příloze II části A, mezi druhy, které lze lovit, a v příloze III části A, mezi druhy, se kterými lze obchodovat.

Každé autonomní společenství ji může navíc chránit ve vlastním katalogu a rozhoduje, zda se na jeho území loví, s výjimkou Iberského pohoří, kde nesmí být prohlášena za lovnou. V sezóně 2026–2027 je situace v autonomních společenstvích, kde žije, následující:

Podrobně:

• Katalánsko. Usnesení ARP/2305/2026, zveřejněné ve věstníku DOGC č. 9704 z 9. července 2026, povoluje lov koroptve, katalánsky „perdiu xerra de muntanya“, od 11. října do 27. prosince 2026, nejvýše 2 kusy na lovce a den v honitbách se zvláštním režimem. Na pozemcích s obecným režimem lovu je zakázán. V honitbách se zvláštním režimem, které nepodléhají zvláštní regulaci a kde je drobná zvěř omezena na tři lovecké dny v týdnu, lze pro tento druh stanovit jen jeden z těchto dnů. V soukromých a místních honebních oblastech musí technický plán mysliveckého hospodaření obsahovat jmenný seznam oprávněných lovců a úlovky se hlásí v aplikaci digitální plomby a zapisují do průkazu; v národních honebních rezervacích a v oblastech řízeného lovu vydává povolení jejich technické vedení a značení úlovků se řídí jejich technickým plánem. Průkaz pro sledování úlovků je třeba vrátit před 30. lednem 2027, jinak ho lovec v příští sezóně lovit nesmí. Druh není v katalánském katalogu ohrožených živočichů (Decret 172/2022).
• Aragonie. Dekret 129/2022 ji řadí mezi druhy ohrožené vyhynutím v Iberském pohoří a na zbytku území ji zařazuje do aragonského Seznamu volně žijících druhů ve zvláštním režimu ochrany. Z koroptví a orebic zahrnuje Obecný plán lovu na sezónu 2026–2027 (vyhláška MAT/897/2026, věstník BOA č. 118 z 23. června 2026) jen orebici rudou.
• Navarra. Mezi druhy ohrožené vyhynutím ji řadí forální dekret 563/1995, který zůstává v platnosti, protože Vrchní soud Navarry zrušil katalog z roku 2019, forální dekret 254/2019, pravomocným rozsudkem. Forální vyhláška 195E/2026 o době lovu povoluje jen druhy z mysliveckého řádu z roku 2007, který z koroptví a orebic uvádí jen orebici rudou.
• La Rioja. Zákon 2/2023 o biologické rozmanitosti a přírodním dědictví La Rioja, v příloze změněné zákonem 2/2025, ji řadí mezi druhy ohrožené vyhynutím a dekret 55/2014 schválil plán její záchrany. Vyhláška AGM/33/2026 uvádí mezi lovnými stálými ptáky jen orebici rudou.
• Kastilie a León. Není mezi lovnými druhy v příloze I zákona 4/2021 o lovu a udržitelném hospodaření s lovnými zdroji Kastilie a Leónu a příručka ke zkoušce lovce vlády Kastilie a Leónu (PDF, str. 76) ji uvádí mezi druhy, které se dříve lovit mohly a dnes už ne.
• Kantábrie. Vyhláška DES/07/2026, zveřejněná ve věstníku BOC č. 49 z 12. března 2026, upravuje lov v celém autonomním společenství kromě regionální honební rezervace Saja, která má vlastní roční plán schválený vyhláškou DES/09/2026 (věstník BOC č. 60 z 27. března 2026). Koroptev polní není mezi lovnými druhy ani v jedné z nich. Dekret 120/2008 ji v regionálním katalogu řadí mezi zranitelné druhy.
• Asturie. Není mezi lovnými druhy v usnesení z 9. března 2026, zveřejněném ve věstníku BOPA č. 56. Není ani v regionálním katalogu ohrožených druhů, ale Asturie ji podle své stránky o ohrožené fauně vede jako „význačný druh“ (especie singular).
• Galicie. Článek 16.1.n usnesení z 13. května 2026, zveřejněného ve věstníku DOG č. 91, o koroptvi polní stanoví, že „její lov je zakázán“, a dekret 88/2007 ji v galicijském katalogu ohrožených druhů řadí mezi zranitelné.
• Baskicko. Není v seznamu lovných druhů dekretu 216/2012 a forální vyhlášky o době lovu v provinciích Álava, Bizkaia a Gipuzkoa mohou tento seznam jen zúžit, nikoli rozšířit. Není ani v Baskickém katalogu ohrožených druhů.

Před lovem je třeba ověřit platné usnesení nebo vyhlášku příslušného autonomního společenství.

Často kladené otázky o koroptvi polní