Tetřev hlušec

Tetřev hlušec (Tetrao urogallus) je největší hrabavý pták evropských lesů a jeden ze symbolů ochrany horských lesů, uvádí ptačí průvodce SEO/BirdLife. V jehličnaté tajze Eurasie je dosud hojný, ve Španělsku však jen stěží přežívá ve dvou oblastech: v Kantaberském pohoří a v Pyrenejích. Není to lovný druh: od roku 2011 je pro celé Španělsko zařazen do kategorie v nebezpečí vyhynutí, jeho lov je zakázán od roku 1979 a kantaberská populace, čítající sotva dvě stovky ptáků, je prohlášena za kriticky ohroženou. Tento profil shrnuje, jak ho poznat, kde žije, kolik jich podle posledních úředních sčítání zbývá a co říká zákon.

Ilustrace vytvořené pomocí AI pro vzdělávací účely.

Identifikace

Je to lesní pták žijící převážně na zemi, nezaměnitelný díky mohutnosti a výraznému pohlavnímu dimorfismu, uvádí ptačí průvodce SEO/BirdLife: měří 55 až 90 centimetrů, má rozpětí křídel 70 až 125 centimetrů a samice je o 40 % menší než samec. Příručka ke zkoušce lovce Junty Kastilie a Leónu (PDF, s. 78) ho nazývá také lesním kohoutem a popisuje ho jako hrabavého ptáka velkého vzrůstu. Ani jeden z obou zdrojů neuvádí hmotnost, proto ji neuvádí ani tento profil.

Určující znaky jsou tyto:

• Opeření samce. Břidlicově černé, s kovově tmavě zeleným pruhem na hrudi, hnědými křídly s bílou skvrnou u kořene a drobnými bílými plochami na břiše a ocase, podle SEO/BirdLife. Má kostěně bílý zobák, krátký černý vous, výrazně červený poušek nad okem a šedě opeřené nohy. Příručka to shrnuje takto: sytě černé opeření, zelenavá hruď, hnědá křídla s bílou skvrnou na rameni a lesklý červený kožní výrůstek nad okem, který spolu s bílým zobákem vyniká na černé hlavě.
• Opeření samice. Krycí: celkově zemitý, příčně pruhovaný a skvrnitý vzor, rezavější na hlavě, hrudi a ocase a bělejší na krku, břiše a kostřeci, s hnědými křídly, podle SEO/BirdLife. Příručka mluví o maskovacím, hnědém a černě pruhovaném opeření.
• Ocas. Samec při toku rozevírá svůj dlouhý černý ocas do vějíře, přitom zvedá hlavu, nafukuje krk, ježí vous a svěšuje křídla.
• Hlas. Po většinu roku je to tichý druh. Při námluvách vydává samec stereotypní tichý zpěv: řadu klapavých tónů, „tak“, po níž následuje trojdílná sloka, vířivé „klepání“, prudké „lupnutí“ a dlouhý sled supivých zvuků, takzvané broušení, podle SEO/BirdLife.
• Jak se zjišťuje. Kvůli nenápadné povaze se obtížně pozoruje, takže jeho přítomnost prozrazují hlavně stopy a trus. Když se podaří ho najít, je okamžik, kdy se vznese, velkolepý.

Tetřev hlušec patří mezi 50 druhů v identifikačních kartách ke zkoušce lovce v Kastilii a Leónu, kde figuruje mezi druhy v nebezpečí vyhynutí vedle medvěda hnědého kantaberského. Koroptev polní naopak vlastní kartu nemá: příručka ke zkoušce ji spolu s tetřevem uvádí jen mezi druhy, které se dříve lovit mohly a dnes už ne.

Samec, samice a mládě

Mláďata vypadají stejně jako dospělí ptáci každého pohlaví, uvádí SEO/BirdLife, takže v terénu stačí rozlišit dvě podoby: černého kohouta a hnědou slepici.

Údaje v tabulce pocházejí z ptačího průvodce SEO/BirdLife a z příručky ke zkoušce lovce Junty Kastilie a Leónu.

Rozšíření a prostředí

Ve světě je tetřev hlušec souvisle rozšířen od Skandinávie a východní Evropy přes Rusko a Sibiř až po Mongolsko, uvádí ptačí průvodce SEO/BirdLife. V minulosti obýval téměř celou Evropu, dnes se vyskytuje v oddělených ostrůvcích, především v horách: v Alpách, Karpatech, na Balkáně, v Pyrenejích a v Kantaberském pohoří. Rozlišuje se 12 poddruhů ve dvou genetických liniích a obě španělské formy, menší a tmavší než ostatní, jsou si geneticky velmi blízké a tvoří samostatnou evoluční jednotku. Proto celostátní strategie ochrany schválená 13. února 2025 zachází se španělským tetřevem pro správní účely jako s jedinou jednotkou, i když příručka ke zkoušce lovce (PDF, s. 78) nadále odlišuje kantaberský poddruh Tetrao urogallus cantabricus od pyrenejského Tetrao urogallus aquitanicus.

V Kantaberském pohoří obývala kantaberská forma v 19. století i sever Iberského systému a hory mezi Portugalskem, Zamorou a Leónem, podle SEO/BirdLife; dnes se vyskytuje mezi Asturií a Leónem, s nedávným vyhynutím v Palencii a Galicii. Celostátní strategie vyčísluje ztrátu: v sedmdesátých letech obýval asi 5 281 km², v roce 2006 asi 1 700 km² a dnes asi 923 km² poté, co zmizel z celého východu pohoří, a v Galicii ani v Kantábrii nejsou známy nedávné doklady stálého výskytu. Populace vázané na bučiny, kdysi nejpočetnější, se považují za vyhynulé; ty, které přetrvávají, obývají doubravy a především otevřené březiny s velmi kvalitním podrostem v západní části, v lesních porostech, jejichž horní hranice leží nejméně kolem 1 500 metrů. Odhad z roku 2024, který zveřejnilo ministerstvo pro ekologickou transformaci, umisťuje 67 % ptáků do leónských okrsků Alto Sil, Laciana a Omaña, s roztroušenými jedinci v Ancares a El Bierzu, a 33 % do asturských obcí Degaña, Cangas de Narcea a Ibias.

Příručka ke zkoušce lovce (PDF, s. 79), která je učebním textem zkoušky, to popisuje takto: kantaberský tetřev se vyskytuje téměř výhradně v Asturii a v Kastilii a Leónu, s ojedinělými pozorováními v Kantábrii a Galicii; v Kastilii a Leónu historicky obýval pohoří v provinciích Burgos, Soria a Zamora, kde je po desetiletí vyhynulý, v osmdesátých letech přestal hnízdit v palencijských horách a hnízdí jen ve dvou leónských jádrech, východním v Picos de Europa a západním v údolích Alto Sil a Omaña. To je odpověď, kterou zkouška očekává; sčítání z let 2019 a 2024 už ve východním jádru žádné ptáky nezaznamenala.

V Pyrenejích je pyrenejská forma hojně zastoupena na severním svahu a na jižním má dvě jádra: nepatrné v Navaře a na západě provincie Huesca a významnější a souvislé od východu provincie Huesca po Gironu, s hlavními populacemi v provincii Lleida, podle SEO/BirdLife. Celostátní strategie popisuje areál od pohoří Larra v Navaře po Ripollés v provincii Girona, který kdysi zaujímal až 5 700 km² a navazuje na Francii a Andorru, takže se považuje za jedinou populaci. Podle III. atlasu hnízdících ptáků Španělska se jeho výskyt oproti předchozímu atlasu zmenšil o 36 % a navarrská jádra se považují prakticky za vyhynulá.

Pokud jde o prostředí, je to druh boreální tajgy, úzce vázaný na staré, řídké jehličnaté lesy s dobrým keřovým patrem, podle SEO/BirdLife. Kantaberská populace se uchýlila do starých listnatých lesů, zejména bučin, ale i doubrav, březin a některých vysazených borů, ve výškách 1 200 až 1 600 metrů; ve španělských Pyrenejích obývá lesy borovice kleče a v menší míře borovice lesní ve výškách 1 700 až 2 000 metrů. Příručka ke zkoušce ho popisuje jako ptáka starých listnatých lesů z buků, dubů a bříz v horských oblastech, který dává přednost místům s hustým podrostem rododendronů, borůvčí, vřesu a především cesmíny. Potřebuje asi 500 hektarů lesa, zatímco mnohé současné lesy nepřesahují 200 hektarů, a fragmentace lesů ho nutí přecházet otevřené plochy, kde je vystaven větší predaci.

Potrava

Zimní potrava je výhradně rostlinná a zakládá se na jehličí, s výjimkou listnatých lesů, kde tetřev požírá listy cesmíny a výhonky břízy, vřesu, kapradin a buku, uvádí ptačí průvodce SEO/BirdLife. V nepříznivém období je to velmi málo výživná potrava, a proto tetřevi zůstávají většinu času nečinní, aby nespotřebovávali energii.

Po zbytek roku se živí hlavně listy, výhonky a plody borůvky, rostliny, která navíc poskytuje úkryt a housenky kuřatům s hmyzožravou potravou. Vztah tetřeva a borůvky je tak těsný, že se jejich rozšíření téměř kryje, s pozoruhodnou výjimkou některých katalánských populací, kde borůvka neroste. Dalšími důležitými rostlinami v jeho potravě jsou jalovec, medvědice, ostružiník, zimostráz a rododendron. SEO/BirdLife upozorňuje na souvislost mezi vzácností tetřeva a šířením jelena a divokého prasete, kteří ubírají dostupnou potravu, zvláště borůvky.

Rozmnožování

Je to polygamní druh, jehož hnízdní období trvá od března do září, uvádí ptačí průvodce SEO/BirdLife. Od března do června obsazují samci místa námluv, tokaniště, kde se zpěvem a naparováním ze země či z větví snaží přilákat co nejvíce samic. Příručka ke zkoušce lovce (PDF, s. 78) klade tok na konec zimy a popisuje, jak se samci shromažďují na tokaništích, předvádějí se a vydávají svůj charakteristický hlas.

Samice navštěvují tokaniště několik dní v dubnu nebo květnu, aby si vybraly samce. Od té chvíle je veškerá péče o potomstvo výhradně úkolem samice: v mělké prohlubni na zemi, v houštině podrostu a často u stromu, staví prosté hnízdo, vystýlá je rostlinami a peřím a snáší 6 až 10 žlutavých vajec s několika tmavými proužky. Po 26 dnech sezení se líhnou nekrmivá a krycím zbarvením maskovaná kuřata, která záhy následují matku a sama sbírají potravu; ve dvou až třech týdnech neobratně létají, ve dvou měsících už obratně, a zůstávají s matkou až do podzimu. Počet odchovaných kuřat se rok od roku velmi liší, s nedávnými hodnotami ve Španělsku mezi 0,14 a 2,25 na samici, podle SEO/BirdLife; v Kantaberském pohoří dala letní sčítání z let 2018 až 2024 průměrně 1,14 kuřete na samici u 129 sledovaných samic, podle ministerstva pro ekologickou transformaci.

Mladé samice mohou hnízdit už následující jaro, samci však musí čekat do třetího roku. Za běžných podmínek se přežívání dospělých odhaduje na 60 % a někteří samci se dožili 14 let v přírodě a 18 let v zajetí.

Chování

Je stálý a podniká jen přesuny na velmi krátké vzdálenosti, uvádí ptačí průvodce SEO/BirdLife. Je nenápadný, žije převážně na zemi a velkou část zimy tráví nečinně, aby přežil s velmi chudou potravou; zima je jeho nejkritičtějším obdobím a lov jiných druhů na místech příhodných pro tetřeva ho v zimě ruší a vytlačuje.

Tokaniště soustřeďují na jaře jeho společenský život a jsou zároveň jeho nejzranitelnějším místem. SEO/BirdLife uvádí mezi hrozbami rušení na tokaništích v době toku domnělými milovníky ptáků, horskou turistiku, zvláště běžecké lyžování, a závody, pěší turistiku a motorový provoz na lesních cestách v oblastech, které obývá. Vláda Aragonie měří ústup druhu právě opuštěním 40 % jeho tokanišť. Proto se tokaniště nemají vyhledávat kvůli přibližování k samcům a místa hnízdění se nemají zveřejňovat.

Dalšími známými problémy jsou nárazy do pasteveckých nebo oborních plotů, přibývání oportunistických predátorů, jako jsou lišky, lasicovité šelmy, divoká prasata a krkavcovití, kteří napadají hlavně hnízda a kuřata, a pytláctví, které přetrvává, i když je lov zakázán. Ze 17 kantaberských tetřevů nalezených mrtvých od roku 2018 jich 13 zahynulo predací a jeden nárazem, podle ministerstva pro ekologickou transformaci.

Kolik jich zbývá

Celostátní strategie ochrany z roku 2025 shrnuje úbytek: kantaberská populace čítala na počátku osmdesátých let asi 1 200 jedinců, z toho 582 samců, na počátku prvního desetiletí tohoto století asi 400 a v genetickém odhadu z roku 2019 kolem 190 s pouhými 30 % samic. Ve španělských Pyrenejích se na konci osmdesátých let odhadovalo asi 942 samců, 703 v roce 2001 a 570 v roce 2005. Bude-li tendence pokračovat, varuje strategie, mohou obě populace v příštích desetiletích vyhynout; pyrenejská má větší vyhlídky díky propojení s francouzskou populací čítající asi 6 000 jedinců, která však také ubývá.

Nejnovější údaje jsou tyto:

• Kantaberské pohoří: 209 tetřevů v roce 2024. Genetický odhad, který zadala pracovní skupina pro kriticky ohrožený druh a který ministerstvo pro ekologickou transformaci zveřejnilo 6. června 2025, dal 209 odlišených jedinců s intervalem spolehlivosti 171 až 251: 117 samců (56 %) a 92 samic (44 %). Je to o 8 % více než 191 v roce 2019 a s pravděpodobností 75 % první údaj v historické řadě, který zastavuje úbytek. Dvě třetiny žijí v provincii León a třetina v Asturii. Ministerstvo plánuje nový odhad kolem roku 2027.
• Španělské Pyreneje: asi 327 samců v letech 2022–2023. Celostátní strategie je umisťuje mezi minimum 256 a maximum 403: Katalánsko s 235 odhadovanými samci v roce 2023 (195 až 279), o 38 % méně než v roce 2015; Aragonie s minimálním odhadem 114 až 193 jedinců podle genetických analýz z let 2021 a 2022; a Navarra s pouhými třemi samci a čtyřmi samicemi zjištěnými v roce 2023.
• Aragonie: v průměru 321 jedinců. Vláda Aragonie 8. dubna 2026 oznámila, že genetické sčítání z roku 2021 určilo nejméně 168 odlišených jedinců s průměrným odhadem 321 ptáků v rozmezí 259 až 497. Populační základ je větší, než ukazovala sčítání podle hlasu, tendence však zůstává záporná, s opuštěním 40 % tokanišť.

Ptačí průvodce SEO/BirdLife uvádí starší číslo z III. atlasu, asi 700 tetřevů ve Španělsku (292 kantaberských a 404 pyrenejských), a Evropský červený seznam ptáků z roku 2021 odhaduje evropskou populaci na 1,6 až 3,4 milionu jedinců. Červená kniha ptáků Španělska z roku 2021 řadí tetřeva hlušce mezi kriticky ohrožené druhy, s poklesem o více než 50 % u obou populací za posledních 20 let.

Právní postavení ve Španělsku

K 13. říjnu 2026 není tetřev hlušec lovným druhem nikde ve Španělsku. Španělský katalog ohrožených druhů podle královského dekretu 139/2011 uvádí Tetrao urogallus jedinou položkou, „tetřev hlušec (dříve tetřev pyrenejský a tetřev kantaberský)“, v kategorii v nebezpečí vyhynutí: dřívější rozlišení obou populací z katalogu zmizelo. Vyhláška TEC/1078/2018 navíc prohlásila kantaberského tetřeva za kriticky ohroženého, čímž se práce a projekty k jeho záchraně staly veřejným zájmem s přednostním projednáním, a zřídila pracovní skupinu, která koordinuje autonomní společenství a ministerstvo.

Právní důsledky jsou tyto:

• Nelze ho prohlásit za lovný druh. O lovných druzích rozhodují autonomní společenství, toto prohlášení se však „v žádném případě nesmí týkat druhů zařazených do Seznamu volně žijících druhů ve zvláštním režimu ochrany“, jehož součástí je katalog (zákon 42/2007 o přírodním dědictví a biologické rozmanitosti, článek 65.1).
• Je zakázáno ho usmrcovat, odchytávat, pronásledovat nebo rušit, stejně jako ničit či poškozovat jeho hnízda a místa rozmnožování, zimování nebo odpočinku a držet, přepravovat nebo prodávat živé či mrtvé jedince (článek 57). Pod číslem 81 figuruje také v příloze IV téhož zákona, která uvádí druhy vyžadující zvláštní opatření na ochranu jejich prostředí.
• Jeho lov je trestný čin. Článek 334 trestního zákoníku trestá toho, kdo loví, drží nebo ničí chráněné druhy, vězením od šesti měsíců do dvou let nebo pokutou od osmi do dvaceti čtyř měsíců a zákazem lovu na dva až čtyři roky; u druhů v nebezpečí vyhynutí se trest ukládá v horní polovině sazby. Při spáchání činu se zbraní se přidává zákaz držení a nošení zbraní na dva až čtyři roky.

Ochrana se téměř půl století postupně zpřísňovala. Vyhláška z 25. ledna 1979 zakázala jeho lov na všech honitbách Kantaberského pohoří a Pyrenejí během sezony 1979, kdy plány úřadu ICONA ještě povolovaly ulovit o něco méně než 10 % sčítaných samců ve státních rezervacích a honitbách; od té doby se legálně neloví. Královský dekret 439/1990 zařadil kantaberského tetřeva do Národního katalogu ohrožených druhů jako druh „zvláštního zájmu“; vyhláška z 9. července 1998 ho kvůli drastickému úbytku populace a areálu přeřadila mezi „zranitelné“ a vyhláška MAM/2231/2005 ho povýšila do kategorie „v nebezpečí vyhynutí“. Královský dekret 139/2011 tuto kategorii rozšířil na celý druh ve Španělsku.

V Kastilii a Leónu schválil dekret 4/2009 z 15. ledna plán záchrany kantaberského tetřeva. Příručka ke zkoušce lovce (PDF, s. 77) uvádí omezení, která plán ukládá lovu jiných druhů v oblasti své působnosti: zákaz zřizovat v určitých zónách honitby s intenzivním chovem, provozovat lov drobné zvěře naháňkou, lovit sluku lesní a lovit divoké prase ve způsobu „al salto“, tedy pochůzkou. Téma 3 zkoušky se ptá na tento plán záchrany, na výrazný pohlavní dimorfismus druhu a na jeho leónská jádra, stejně jako se ptá na medvěda hnědého kantaberského, který sdílí tytéž lesy, nebo na kamzíka z kantaberských velehor.

Autonomní společenství ho chrání také ve vlastních katalozích. Podle celostátní strategie z roku 2025 je zařazen do kategorie v nebezpečí vyhynutí v Asturii (dekret 32/1990, novelizovaný v roce 2005), Kantábrii (dekret 120/2008), Galicii (dekret 88/2007), Navaře (forální dekret 563/1995), Aragonii (dekret 129/2022) a Katalánsku (dekret 172/2022); Aragonie má také plán ochrany prostředí (dekret 300/2015) a Navarra považuje plán péče o zvláštní oblast ochrany Larra-Aztaparreta, která hostí celou její populaci, za plán záchrany. Celostátní strategie, kterou 13. února 2025 schválila odvětvová konference pro životní prostředí, aktualizuje strategie pro kantaberského tetřeva z března 2004 a pro pyrenejského tetřeva z ledna 2005 a spojuje směry opatření pro obě populace, aniž by tím byla jejich obnova zaručena.

Časté otázky o tetřevu hlušci